• Vstupenky na víkend Struny dětem

    03.09.2010

    Rádi bychom Vás informovali, že po 8. září budou uvolněny do prodeje nová místa na již vyprodané pořady interaktivního víkendu Struny dětem. Pokud máte zájem o vstupenky, které momentálně nejsou k dispozici, pošlete prosím své požadavky na e-mail vstupenky@strunypodzimu.cz.

  • Jak se dostanete na Vítkov?

    02.09.2010

    Ve spolupráci s Dopravním podnikem hl. m. Prahy je pro hosty zahajovacího koncertu festivalu Struny podzimu připravena speciální autobusová doprava ze stanice Želivského s mezizastávkou Ohrada (zastávka linky 175).
    První autobus odjíždí z Želivského v 18.20 hodin a dále v cca 10minutových intervalech. Autobusy jsou připraveny i po skončení koncertu  z Vítkova opět směr Želivského s mezizastávkou Ohrada.

  • Přidáváme místa na zahajovací koncert

    01.09.2010

    Pro mimořádný zájem o zahajovací koncert festivalu, na kterém vystoupí Jan Garbarek společně s Hilliard Ensemble přidáváme místa na stání za pouhých 150 korun. Posluchači si budou moci vychutnat atmosféru koncertu v novém prostoru s vynikající akustikou. Vstupenky na stání na schodech pod horizontem bez výhledu na scénu si můžete objednat zde.

  • „...Malými  štěrbinami vidíme do propastí. Nejhlouběji vespod je tma, závrať, ale přes to vznáší se cosi podivně něžného nad celým dílem. Je to sen světla, úsměv slunce a ticho, ticho.“ Gustave Flaubert

  • ROZHOVOR S JIŘÍM BÁRTOU
    V čem se liší „nové“ Reflexe po osmi let víc – ve filozofii projektu nebo hlavně ve zvuku?
    Filozofie zůstává stejná: konfrontace různých kompozičních stylů, konfrontace skladeb, které jsou až kýčovitě krásné, a skladeb, které jsou pro běžné posluchače často nestravitelné, s tím, že se snažím, aby celý koncert měl logickou dramaturgii, jakoby kompoziční jednotu. Původní projekt byl více duchovnější – vycházel ze dvou Messiaenových Oslav Ježíšových z Kvartetu pro konec času, i když já jsem nikdy náboženský podtext prvoplánově nesledoval. Navíc byl ryze violoncellový. Nynější program vychází z Reflexí pro letošní Kutnohorský festival, kombinuje violoncello s harfou, hornou a klarinetem. I když violoncello ten koncert rámuje a v programu dominanci zachovává. Bořek Šípek, který má k podobné hudbě vztah, zůstává jako autor výtvarné koncepce.
    Jak obecně reflektujete po stránce interpretační svůj vlastní posun, vývoj, zrání během posledních dvou desetiletí?
    Já doufám, že jsem vyzrál umělecky i lidsky, ale v principu jsem se zase tolik nezměnil, moje priority v obou oblastech umění i života zůstávají po desetiletí nezměněné. Zasáhl mě odchod mých fatálních přátel v posledních letech (většinou o generaci či dvě starších): Františka Kopáče, Marka Malkoviche, Petra Pokorného a Jana Špáty. I těm jsou letošní Reflexe věnované.
    Kolik je ve Vás přítomno toho umělecky tradičního a klasického a kolik nekonformního, přesahujícího hranice?
    Nevím, mám v sobě touhu dělat věci jinak a zároveň si vážím tradice. Vyrůstal jsem na mnoha hudebních žánrech, baví mě sledovat všecky oblasti lidského snažení, zvědavost je možná motor mého hledání. Rád bych viděl svět i hudbu očima malého dítěte, pohledem nezkřiveným konvencemi a vzděláním.
    V čem hlavně vidíte jedinečnost festivalu Struny podzimu?
    Myslím, že koncept Marka Vrabce rezonuje s mým přístupem k hudbě, ve spojení tradice s moderním, konvenčního s nekonvenčním, obvyklého s tím méně obecně akceptovaným. Skvělý festival, kterému fandím.

    ptal se Petr Veber