ROZHOVOR S VIJAY IYEREM
Vaše hra na klavír je ovlivněna celou šíří stylů a kultur, přesto se zeptám: byl jazz vaší první hudební láskou?
V mém hudebním vývoji nehrála otázka stylu nikdy žádnou roli. Vnímal jsem ji čistě informativně, neohraničeně. Co se týče mé první hudební lásky – prvního zážitku opravdového opojení hudbou – jako posluchače mě patrně nejdřív chytil rock, pop a soulová muzika z rádia; jako hráče mě pak nejvíc zaujala improvizace na všechny možné způsoby.
Vnímáte piano jako ideální nástroj pro vyjádření vlastních kreativních myšlenek? Hrajete i na jiné nástroje nebo toužíte umět hrát na jiné nástroje?
Můj první nástroj byly housle, opravdu tvůrčím způsobem jsem na ně ale nikdy nehrál – jako většinu houslistů i mě školili jako interpreta (ve smyslu klasické evropské tradice), nikoli jako tvůrčího hudebníka. Na klavír jsem se ovšem učil čistě improvizací. Tak jsem vlastně u piana v jistém smyslu „tvořil“ od samého začátku. Zabýval jsem se při tom samozřejmě i teorií, harmonií a tak dál, jenže mi to sloužilo jen jako strukturální opora a jako prostředek k jasnému vymezení onoho základního tvůrčího impulzu. Docela intenzivně se zabývám interpretací elektronické hudby a kromě toho také hodně skládám pro jiné nástroje než klavír. K neklavírním hudebním vzruchům se tak dostávám nepřímou cestou.
Co vás nejvíc baví a vzrušuje na hře v triu?
Marcus, Stephan i já jsme pro to, co děláme, všichni nadšení, a v triu už spolu hrajeme dlouho. Já sám pokládám triové složení za velice podnětné vzhledem k jeho proměnlivosti a dynamice. Dokáže znít stejně tak mohutně a intenzivně jako jemně a křehce. Hudba má v jeho podání rytmický náboj, je hutná a živá, ať už hrajeme mé vlastní skladby, nebo tlumočíme něco dříve napsaného. Trio je pro mě tedy trvalým zdrojem inspirace. A za všechna ta léta, co spolu hrajeme, se naše hudba dopracovala jisté lehkosti, z níž máme opravdu dobrý pocit.
Vaše tvorba je výrazně inovativní a poměrně složitá. Zdá se mi přesto, že se vám daří zachovat přístupnost vaší hudby běžnému hudebnímu konzumentovi. Jak to děláte?
Tak za tohle vám mockrát děkuji – to je velký kompliment! Vlastně hned tři velké komplimenty najednou! Upřímně řečeno, spoustu jsem se toho naučil od nemuzikantů – filmařů, básníků, choreografů, divadelníků a také aktivistů. Spolupráce s nimi mi pomáhá dospívat k určitému chápání toho, jak slyší hudbu běžní lidé – vnímání emocionální a intuitivní cesty, hlubinného napojení, které hudba dokáže navodit. Hudebníci právě takové cítění často ztrácejí, jelikož si zvyknou na analyticky zaměřený poslech a zaměří se na technické záležitosti. Jenomže na hudbě je přece hlavní právě to, co se nachází za oblastí techniky.

ptal se Vilém Spilka

V koncertní řadě Spotlight, v níž Struny podzimu dávají prostor hudebníkům, kterým "patří budoucnost", vystoupí americký jazzový pianista indického původu Vijay Iyer se svým triem. Umělec, který v Praze jako prakticky neznámý debutoval roku 2006 na festivalu United Islands Of Prague, se v posledních letech stává velkou hvězdou svého oboru. Celý článek.
iDNES.cz, Ondřej Bezr, 16. dubna 2010