ROZHOVOR S DAVIDEM ORLOWSKY
Pocházíte z rodiny, která se věnovala výhradně klasické hudbě. Počítal jste s tím, že se jí také budete v budoucnu věnovat? Hrál jste přece na bicí a poslouchal prý Radiohead a Björk.
Trvalo mě třiadvacet let, než jsem v sobě objevil lásku ke klasice. Do té doby jsem na ní nahlížel jako na „mrtvou“ hudbu, připadala mně podobně neživá jako latinský jazyk. Přelom nastal, když mě Gidon Kremer pozval na svůj Lockenhaus Festival a já si mohl úplně poprvé zahrát klasiku s opravdu vynikajícími hudebníky. Jsem mu dodnes vděčný a zároveň rád, že mne něco takového mohlo potkat.
Osudovým okamžikem se pro vás prý také stal koncert Giora Feidmana. Hrál jste sice už tři roky předtím na klarinet, ale jak to bylo s poslechem klezmeru? Znal jste tuto vášnivou hudbu předtím nebo vás k ní přivedl až zážitek z Feidmana?
Hrál jsem na klarinet pouze jeden rok a neměl ani zdání, co od koncertu mohu očekávat. Vůbec jsem netušil, že se té hudbě říká klezmer ani že je spojená s židovskou historií. Naprosto mě ale dostala.
Je pro vás klezmer zajímavý také tím, že poskytuje možnost k improvizaci a vlastnímu pojetí známých melodií? A počítáte při skládání s tím, že na koncertech mohou skladby dostat jinou podobu? Se svými spoluhráči jste velmi sehraní a hodně to mezi vámi jiskří.
My ve skutečnosti fungujeme jako smyčcový kvartet. Jsme na sebe absolutně napojení a role každého z nás je stejně důležitá. Odráží se to také v hudbě, kterou sami skládáme. Každý z nás si nechává svobodný prostor pro improvizaci a variabilitu, na druhou stranu se snažíme zachovat její komplexnost a delikátnost. Milujeme pohrávat si s různými barevnými zvuky a jejich kombinacemi. Každou noc, když hrajeme, tohle všechno potom podřizujeme energii vycházející z publika, akustice sálu a naší momentální náladě.
Svou hudbu nazýváte chamber world music. Nezná totiž hranice a vedle klezmeru obsahuje vlivy klasiky, jazzu, Středomoří, tango nuevo a Balkánu. Vystupoval jste ale také v Africe. Nerozšíříte svou pestrou hudební paletu o africké vlivy?
Naše estetické vnímání ovlivňuje vše, co kolem sebe slyšíme a jak pracujeme. Není to o tom, že bychom si řekli,: tak a teď přidáme něco z Afriky. Je to spíš ve smyslu: Hej, slyšeli jste toho ohromného perkusistu z Teheránu? Měli bychom ho pozvat, společně si s ním zahrát a uvidí se, co z toho vzejde.

ptal se Jiří Moravčík